Potřebujeme Váš souhlas k využití jednotlivých dat, aby se Vám mimo jiné mohly ukazovat informace týkající se Vašich zájmů. Souhlas udělíte kliknutím na tlačítko „OK“.
Na to, jak žít se psy, jak je cvičit, jak jim být „dobrým vůdcem“ existuje spousta a spousta rad. Často protichůdných. Za mě je nejdůležitější jedna jediná. Nebojujte. Nepřete se se svým psem, nesnažte se ho obelstít a moc nediskutujte.
Zkuste si vzpomenout na někoho ve svém životě, kdo pro vás samotné byl dobrým vůdcem. Kdo vás učil, inspiroval a v jehož blízkosti jste se cítili dobře, svobodně a rádi jste s ním spolupracovali. Pro někoho to byl rodič, pro jiného oblíbený učitel, vychovatel, vedoucí v kroužku či na dětském táboře… Vzpomeňte si na něj a řekněte mi, jaký byl.
Já si troufám hádat, že byl klidný. Nebyl to vznětlivý rapl, nenadával pro každou blbost, vlastně nenadával skoro vůbec. Uměl se smát a byla s ním zábava, ale když něco řekl, tak to platilo. Ne proto, že byste se ho báli. Ne proto, že by vám vyhrožoval trestem, nebo trestal neposlušnost. Prostě proto, že to řekl. Věděli jste, že neříká věci, které nemyslí vážně, nebo které nejsou důležité. Neposílal vás spát, aby měl od vás klid, ale protože už jste byli vy i on unavení a bylo potřeba se vyspat. Nedával vám úkoly, které byly příliš těžké, aby vám pak spílal pro chyby. Ale dával vám úkoly tak těžké, aby vám ukázal, že dokážete mnohem víc, než si myslíte. A podporoval vás při jejich plnění. Vedl vás k novým činnostem, novým dovednostem. Se zájmem jste se od něj učili a těšili se na každou další lekci.
A určitě se s vámi nikdy nehádal. Nesnažil se vás obelstít. Byl přímý a spravedlivý a vždy jste věděli, na čem jste.
Někdy se také zlobil. Ale nezlobil se bezdůvodně a nezlobil se dlouho. Byl spravedlivý a dokázal uznat vlastní chybu.
A nehádal se s vámi. Nesnažil se vás provokovat nebo obelstít. Nebojoval s tím, co jste chtěli vy, nebo jací jste ve své povaze. Místo toho hledal kompromisy a cesty, jak můžete být šťastní oba.
A přesně takového vůdce si zaslouží i váš pes. Musím říci, že je mi opravdu smutno z toho, kolikrát za mnou lidé přijdou s tím, že se psa snaží v kdečem obelstít a diví se, že to nefunguje. Jak nespravedlivě s ním jednají a myslí si, že si toho nevšimne.
Pokud čtete tyto řádky, asi nejste člověk, který by si chtěl na psu vybíjet své frustrace. Který by nebral psa jako partnera a přítele. Přesto se k nim velmi často tak nechováme.
Pokud pes dělá něco, co se vám nelíbí, co uděláte? Potrestáte ho? Ani bych nedokázala spočítat, kolikrát se mě lidé zeptali na to, jak mají psa správně potrestat. Ale jen opravdu malá část lidí se zeptá, jak to mají psa skutečně naučit. Jako by to byla jen jeho chyba. Jako by všechna odpovědnost padla jen na něj a jim nezbylo nic jiného, než ho potrestat. Přitom sami nepřijali odpovědnost za to, správné chování psa naučit. Nepřemýšleli nad tím, že každá chyba je především jejich chyba, ne chyba jejich psa. Přecenili ho, neodhadli situaci, nenaučili chování dostatečně dobře. A nebo se prostě jen nesmířili s tím, že všichni děláme chyby.
Prosím, nebojujte se svými psy. Hledejte společnou cestu.