Není popel, jako popel

Na každém obalu krmiva nalezneme slůvko „popel“. Ne jednoho z nás napadlo, proč se do krmiva vlastně takový popel přidává? Chtějí na nás  výrobci krmiv ušetřit, přidávají do krmiv zbytky v rámci výroby, nebo jim rovnou kominíci prodávají saze vymetené z komínů? Či jak to tedy vlastně je? Každý jsme se s tímto termínem někdy setkali a zarazilo nás to, nicméně nakonec jsme to přešli mávnutím rukou a řekli si, že když se tato hodnota objevuje všude, nebude asi nijak nebezpečná a krmivo jsme koupili. Jen málo z nás si poté doma sedlo a začalo „googlit“, co to vlastně ten popel je. Vy, kteří víte = BINGO. A vám, kteří s tímto slůvkem ještě nemáte úplně jasno, pokusíme se vám termín objasnit.

 „Popel, hrubý popel aj.“, je termín, který nám říká, kolik minerálních látek je v krmivu obsaženo. A proč tedy popel? Je to prosté. Hodnota minerálních látek se získává po úplném spálení určitého množství krmiva. Jak všichni víme, železo v běžném ohýnku nespálíme. A proto ani další minerální látky nejsou spalitelné. Proto, když si vezmeme například 100 g granulí, necháme je spálit (při jasně  daných podmínkách – viz. níže*) a po spálení nám zůstane 7 g popela, obsahuje krmivo 7% popelovin (tato hodnota se poté uvádí na obal). Co lze do popela tedy zařadit? Například již zmiňované železo, ale i vápník, sodík fosfor, měď a další minerální látky.

Na závěr lze tedy říci, že popel se do krmiva nepřidává, ale je součástí použitých surovin v krmivu. A stejně jako na obsah bílkovin bychom tedy měli koukat na obsah popelovin, který by neměl být nijak vysoký, ale ani nízký (kolem 6 – 8% je dnes nejčastější hodnota).

* stanovení probíhá bezplamenným spálením vzorku v keramickém kelímku. Nejprve dojde k usušení vzorku při teplotě 103°C po dobu 24 hod. a následně jeho spálení při teplotě 550°C. Spalování probíhá tak dlouho, dokud vzorek nemá světle šedou až bílou barvu = vzhled popel a odtud i název „popeloviny“.