RITUÁLY, ZVYKY, STEREOTYPY

Říká se, že zvyk je železná košile. A u psů to platí stejně jako u lidí. Mají rádi své zvyky, své jistoty a svou pravidelnost. Pomáhá jim to, cítit se bezpečně a dobře. A toho by byla škoda nevyužít!

Bázlivým psům hodně pomáhá stereotyp. Pravidelný režim, dobře známé místo k odpočinku, vycházky na stejná místa. Právě tímto stereotypem jim můžeme pomoci se v běžném životě cítit klidně a sebevědomě. Naopak u příliš suverénních jedinců si můžeme pomoci tím, že jim tento stereotyp narušíme. Budeme je hodně brát na nová, nezvyklá místa, měnit denní režim, nebo často prát pelíšek.

Určité zvyky nám zase mohou pomoci v ovladatelnosti. Pokud je váš pes zvyklý, že po příchodu z práce, venčí spíše on vás, než vy jeho, bude opravdu těžké jeho chování v tuto chvíli měnit. Naopak, pokud se vám podaří vytvořit zvyk, že pes se soustředí na vás už při odchodu z domu, že si venku navzájem věnujete spoustu pozornosti a spolupracujete, bude jednoduché s ním spolupracovat, i když zrovna nemáte náladu.

Často toto vídám na cvičišti. Na začátku je pes, který vůbec nevnímá své majitele, nebere si pamlsky, ignoruje hračky. A my musíme vynaložit opravdu velké úsilí na to, aby si zvyknul, nám tu pozornost věnovat, hrát si s námi, nebo cvičit pro pamlsky. Ale jakmile si pes zvykne, práce se stává strašně snadnou. Na hračku nemusíme dlouho upozorňovat, stačí ji psu ukázat. Pamlsky už nemusí být voňavé uzeniny, ale stačí obyčejné granulky a pes je už dopředu připraven s námi spolupracovat.

Neříkám, že je snadné takový zvyk vytvořit. Ale pokud vytrváte, hrozně moc se vám to vrátí. Každý dobrý zvyk vám výrazně ulehčí práci do budoucna. A je jedno, zda je to zvyk, že vám pes venku věnuje pozornost, že je zvyklí si s vámi venku hrát, nebo si pouze zvykne, že před silnicí se má zastavit. Je to zvyk a ten je železná košile. Pokud ho vybudujete, bude se ho pes jen velmi obtížně zbavovat.

A velmi pomoci mohou i malé rituály, které psa připraví na následující události. Může to být příprava tréninkových pomůcek. Moji psi velmi dobře poznají, kdy připravuji stopovací šňůru na procházku, a kdy připravuji stopovací šňůru na práci na stopě. Kdy se jdeme projít a kdy cvičit. Kdy chci, aby hledali odhozený předmět a kdy pracovali na stopě.

Jednoduše proto, že se u každé té činnosti chovám trochu jinak a vždy stejně. Už dopředu je tak připravím na to, co bude následovat. A oni ví. Sami se vnitřně připraví a práce s nimi je pak mnohem jednodušší.

Mnoho lidí řekne, že pes musí poslouchat a pracovat stále stejně. Ale ani my nepodáváme stále stejné výkony. Je něco jiného odpovídat dopoledně v pracovní den na e-mail a dělat to samé v neděli po obědě. I když to není nic náročného, naše chuť do práce, ochota, nasazení a vypracování e-mailu budou rozličné. A to samé platí u psů. Neříkám, že můžete chtít po psu zastavení před silnicí pouze na dobře známých místech, kde má zvyk dobře zažitý. Ale bude to tam nejsnazší. A pokud to budete trénovat opravdu jen na pár vybraných místech, pes to nezobecní na každou silnici, to je třeba si uvědomit. Stejně tak, pokud vám pes pravidelně na začátku procházky tahá zběsile za vodítko, nevěnuje vám sebemenší pozornost a očuchává každý roh, bude lepší začít tím, že změníte celé toto chování a postupně jej nahradíte pozorností, než se soustředit pouze na klidnou chůzi na vodítku.

Šárka Ševčíková
Ozzoteam.cz