Potřebujeme Váš souhlas k využití jednotlivých dat, aby se Vám mimo jiné mohly ukazovat informace týkající se Vašich zájmů. Souhlas udělíte kliknutím na tlačítko „OK“.
Tahání na vodítku může být způsobeno mnoha věcmi: pes přehnaně reaguje na okolí, ať už z radosti, agresivity či strachu; pes není zvyklý na dané prostředí a je příliš rozptýlený; nikdo ho nenaučil, jak se má na vodítku chovat a další. A jednou z příčin, o níž mnoho majitelů neví, je také výběr nevhodného vybavení.
Velkým problémem bývají příliš krátká vodítka. Pes se během procházky potřebuje seznamovat s okolím a informovat o možných nebezpečích, zdrojích potravy a dalších důležitých věcech. To je přirozené. My to ostatně děláme stejně, když vyjdeme ven a rozhlížíme se. Psi se ale na rozdíl od lidí neorientují tolik zrakem. Dominantním smyslem je u nich čich. Proto potřebují věci očichávat. Pomocí svého nosu zjišťují, kdo tudy prošel před nimi a jaký byl. Zda si na něj mají dát pozor, nebo to je neškodný stařík. Ví, kdo kde značkoval, a rozhodují se, zda mají jeho značku překrýt nebo raději ne. A ví také, jestli tudy neběželo něco k snědku a pokud ano, tak před jakou dobou. Psi dokážou svým nosem přijmout daleko více informací, než my očima. Potřebují ale na to prostor. Potřebují mít možnost očichat trávu podél cesty, označkovat strom, prověřit alespoň část zanechané stopy. A to jim krátká vodítka často neumožňují. Přitom nepotřebují příliš. Velmi často odstraní velkou část potíží s taháním pouze o něco delší vodítko. Na běžnou procházku městem bude ideální vodítko o délce 2-3 metry. To psu poskytne dostatek prostoru ke zkoumání a vy si ho v případě potřeby snadno zkrátíte. Ideální je takové vodítko také při práci s reaktivními psy, kterým dává pocit větší svobody a bezpečí. Jako by mohli kdykoliv z nepříjemné situace utéct. Při jeho výběru se ale neřiďte pouze délkou, ale také šíří a materiálem. Je potřeba volit takové vodítko, které psa udrží a vám padne dobře do ruky. Úzká vodítka se naopak do ruky často zařezávají a znemožňují tím pevné držení.
Druhou nezbytností je pak postroj či obojek. U psů, kteří na vodítku tahají či vyráží nečekaně vpřed, doporučuji použití dobře padnoucího postroje. Ten ochrání citlivé části jejich krku, které v tahu často velmi trpí. Bohužel potíže s přetíženou krční páteří či namáhanou štítnou žlázou se většinou ukážou až po delší době. Ve chvíli, kdy už jsou zdravotní potíže psa neúnosné a je potřeba přejít okamžitě k drahému a náročnému léčení. I postroj vám ale může pomoci při odnaučování tahání. Ačkoliv se psu v postroji tahá snáze, není-li na něj zvyklý, může na něm z počátku naopak netahat. Je to dáno tím, že najednou cítí tah a tření na nezvyklých částech těla. Je to podobné, jako když si malé štěňátko zvyká na obojek. Často zastavuje, nechce jít dál, škrábe se. Podobně mnoho psů na postroji netáhne. Toto období ale pravděpodobně nepotrvá věčně. Nakonec si pes na postroj zvykne a bude tahat i na něm. Pokud ale s postrojem začínáte, může to být obrovská pomoc. Pak už stačí jen psa podporovat v klidné chůzi na vodítku, dostatečně odměňovat a pes se vše velmi rychle naučí.
Samozřejmě delší vodítko a postroj nebudou vždy řešením a u mnoha psů bude potřeba důsledný trénink. Velice často se ale u svých klientů setkávám s tím, že právě tyto dva prvky vyřeší opravdu veliký díl potíží spojených s taháním na vodítku.