Pořizujeme nového psa Uvažujete o novém členovi domácnosti? Možná máte doma seniorního psího parťáka a rádi byste mu pořídili kámoše. Máme pro vás tipy na to, co teď frčí, co pořídit do začátku, co vám ulehčí první dny a na co nezapomenout. Ať už se jedná o štěně nebo o dospělého chlupáče. Mít co jístZákladem výbavy je miska na vodu a krmení, úměrná velikosti štěněte. Může vám stačit obyčejná plastová, do budoucna je ale určitě lepší nerezová, ideálně se stojánkem proti posouvání. Většina psů totiž jinak s miskou obejde celou místnost, než ji vylížou k vlastní spokojenosti. Pro dospělé větší psy je pak praktická miska na podstavci, která je umístěná výše nad zemí (přiměřeně k výšce psa). Na vodu se doporučuje miska keramická, protože z kovové misky se do vody uvolňují ionty, které mohou měnit chuť a vlastnosti vody. Nezapomeňte si pořídit i misky na cestování, které jsou skladné a velmi praktické. Budou se vám hodit. Mít kde spátDalším nezbytným bodem je pohodlný pelíšek. Dobře si předem promyslete, kam ho umístíte. Pro nově příchozího psa by měl poskytovat pocit bezpečí a klid. Takže by neměl být uprostřed všeho dění, ne u topení ani v průvanu a zároveň by neměl být v zastrčeném temném koutu. Někteří pejsci jsou víc vystresovaní a ocení pelíšek ve tvaru boudy, kam se schovají celí (obzvláště, pokud máte doma další psy nebo malé děti). Pelech by měl být dobře vypratelný a velký tak, aby se do něj pes vešel na délku i když se vleže pohodlně natáhne. Klidně pořiďte pelíšky dva a rozmístěte je různě po bytě. Třeba jeden k posteli a jeden do obýváku. A to i v případě, že chcete, aby váš parťák spal s vámi posteli. I tak ocení vlastní pelech, kam si vleze, když bude chtít klid. Vy jej oceníte například při cestování, kdy bude mít chlupáč jasno v tom, kde je jeho místo. Začínáme s vodítkemMalé štěně na vodítko obvykle ještě nebývá úplně dobře zvyklé. Doporučujeme rozhodně pro začátek nevodit pejska na natahovacím flexi vodítku – díky samonavíjecí vlastnosti si pes neuvědomí, kdy tahá a naučíte ho do budoucna krásně tahat. Na prozkoumávání světa je skvělé delší vodítko, na kterém má psík větší svobodu, ale neztratíte nad ním kontrolu (ideálně stopovačka). Pro naučenější chlupáče je pak skvělé přepínací vodítko, které lehce přizpůsobíte situaci – na kratší vzdálenost u nohy do ruchu velkoměsta, pro případ potřeby lze přenastavit na různou délku (2m nebo 3m). S vodítkem nikdy necukejte! Pes si negativní zážitek cuknutí spojí s vodítkem a do budoucna bude tuhnout stresem, kdykoliv ho na vodítko připnete. Zničíte si u něj důvěru a naučíte ho „před vodítkem“ táhnout pryč do bezpečí. Obojek nebo postroj?Pro úplně malá štěňata je ideální obojek vhodné velikosti. Jakmile trochu poporoste, pořiďte parťákovi raději postroj, který je šetrnější k jeho krční páteři. Správně zvolený postroj psovi neškodí a nepřekáží ve vývoji. Nesmí mu ale omezovat pohyb lopatek nebo mu stlačovat dýchací trubici. Nejlepší je, když je pes zvyklý na obojek i postroj a umí hezky chodit na obojím. Hračky a kousáníTak jako lidé, i štěňata mění mléčný chrup za trvalý. Toto období (mezi 4. a 7. měsícem) obvykle provází intenzivní touha něco kousat. Skvělé jsou proto hračky pro štěňata, které jim poskytnou úlevu. Pozor, dokud nenaroste pevný, trvalý chrup, se štěnětem se při hře přetahujte raději  jen velmi jemně a opatrně.  Pravidelný režim je důležitýPsi potřebují pravidelný režim. Jistota, že se vstává ve stejnou dobu, nejprve se jde ven, pak snídaně (nebo naopak), pak jde páníček pryč. Přijde, dělá stejné věci a vnáší do dne řád, to je pro psa nesmírně uklidňující. Pomáhá to dospělým i štěňatům. Po příjezdu domů rovnou začněte vybraný řád provozovat. S malým štěnětem choďte ven nejprve i v noci, aby opravdu pochopilo venčení venku a všechny ostatní úkony opakujte s železnou pravidelností. Malé štěně potřebuje zpravidla krmit 4-5x denně. Berte ho pravidelně na procházky, hrajte si ve stejnou dobu. Uvidíte, že si u vás rychle zvykne. Nezapomínejte už od prvního dne štěně zvykat postupně na samotu. Chvíle o samotě pozvolna prodlužujte, po minutách. Předejdete tak palčivému problému většiny pejskařů – separační úzkosti, která když vznikne, špatně se odbourává. Zbavit psa separační úzkosti je často běh na několik měsíců i let.

Letní paraziti u psa  Paraziti v létěKlíšťata útočí naplno. Skoro se zdá, že na vás při procházce vyskakují z trávy a i přes kvalitní antiparazitika často očesáváte ze svých psů hejna černých teček po návratu domů. Přemýšlíte, jestli nezvolit jiný přípravek? A co ti ostatní parazité, kteří v létě na vašeho psa číhají? Klíšťata vedouSamozřejmě jsou klíšťata tématem číslo jedna. Číhají v trávě, až půjde kolem teplokrevný živočich, aby se napila krve a přenesla děsivé nemoci na lidi i na psy. Jedině po napití je totiž samice schopná naklást až 4000 vajíček. Z nich se vylíhnou larvy, které se také přisávají na teplokrevné živočichy, ale jsou tak malé, že si jich většinou nevšimnete. Následují nymfy, které rovněž sají krev větších savců. Ty se pak přemění v dospělá klíšťata. Celý tento proces trvá až 3 roky. U nás se nejhojněji vyskytuje klíště obecné. Miluje vlhké a teplé počasí a vyleze nejvýše do 1 metru. Na hlavu ze stromu vám rozhodně nespadne. Říká se, že ve velmi krátce sekaném trávníku se necítí dobře. Skutečně se v něm vyskytují jen sporadicky, protože nemají šanci se tak nízko přichytit na nějakého většího savce. A jestli máte pocit, že klíšťata jen přenášejí nemoci a nejsou ničím užitečná, pak je třeba dodat, že se jimi živí například slepice. Puntíkaté klíštěNa téma klíšťat je potřeba zmínit ještě pijáka lužního. Možná jste ho už na svém parťákovi našli. Vypadá skoro stejně jako ostatní, ale je výrazně větší a na zadečku můžete rozpoznat jemné, černé tečkování. V ČR je čím dál rozšířenější a přenáší obávanou babeziózu – drobného parazita, který napadá červené krvinky a projevuje se slabostí, horečkou nebo zvracením psa, obvykle za doprovodu s tmavou močí. Ve většině případů končí nakažení smrtí psa (pokud ihned nenavštívíte veterináře). KomářiMožná až ve chvíli, kdy se chystáte vyrazit na dovolenou do zahraničí se svým psem, narazíte na téma komárů a jak se jim bránit. U nás komáři sice také občas sají krev psů, ale není to nijak závažným problémem. V zahraničí mohou komáři přenášet obávané srdeční červy, kteří můžou vašeho parťáka stát dokonce život. Proto je dobré před odjezdem do zahraničí s veterinářem probrat vhodná antiparazitika, podat je včas i po návratu a vybavit se dobrým repelentem. Kloši a repelentKloš jelení je nepříjemný škůdce, o kterém se skoro nemluví. To proto, že málokdo ví, jak se tenhle drobný živočich jmenuje. Přitom skoro každý už viděl „jako klíště vypadajícího, létajícího, otravného hmyza“. Skutečně se podobá klíštěti s křídly. Ta mu ale po přisátí upadnou. A štípe opravdu rád a velmi nepříjemně. Většina psů se zuřivě vykusuje, často až do krve. Štípanec kloše svědí hodně a dlouho. A někteří psi na něj dokonce mají alergické reakce. Jenže ubránit se mu je složité. Většina výrobců repelentů na kloše nemyslí nebo na ně nefungují. Anebo páníček repelenty u chlupáče vůbec nepoužívá, když se chystají jít do lesa. Nezbývá, než si pořídit opravdu kvalitní repelent a používat ho opravdu často. Octomilky škodí očímJen málokdo slyšel o spojitosti s onemocněním očí, přitom octomilky má doma každý druhý. Speciální druh octomilek, které potkáte nejčastěji v lese a živí se slzami, může přenášet nebezpečné parazity. Jsou jimi drobné hlístice thelasia, které žijí pod třetím víčkem a způsobují záněty spojivek, svědění, výtoky z oka, podráždění rohovky. V případě, že má váš mazlíček problémy s okem, navštivte neprodleně veterináře, který parazita případně mechanicky odstraní. Thelasia se totiž může stejně tak rozšířit na všechny psy v domácnosti, na kočky i lidi. Vši a ti druzíKolem čenichu a uší můžete občas najít taky vši nebo zákožky svrabové (ty přenášejí často i toulavé kočky), které způsobují svědění, hlavně kolem a uvnitř uší. S pozdním létem se objevují taky sametky podzimní, vypadající jako drobné oranžové tečky. Všichni tito parazité způsobují silné svědění nebo dokonce kožní onemocnění. Pokud na svém čtyřnohém parťákovi objevíte některého z těchto parazitů, neváhejte požádat o radu veterináře dřív, než bude pozdě. Je docela možné, že vámi zvolené antiparazitikum bude po celou sezónu fungovat na klíšťata a blechy, to ale zdaleka není vše. Myslete na kvalitní repelenty pro psy.    

Psi a voda – letní rizika Slunce. Konečně je ho až moc. Pejskaři lehce znejistěli, jestli jejich parťáky nepálí tlapky. Starší hafani v tom vedru ujdou polovinu obvyklé procházky. Kdo by jim nedopřál ochlazení ve vodě? Na co si dát pozor, abyste svému psovi neublížili nebo ho dokonce neohrozili na životě? Koupání v příroděJe asi nejoblíbenější kratochvílí páníčků i jejich psů. Vyrazit se někam projít a pak se zchladit ve studené řece nebo průzračném jezeře. Nepodceňujte výběr vody. Často se v ní vyskytují sinice a bakterie, díky kterým se u parťáka rozvinou kožní problémy, plísně a dermatitidy. Těch může být opravdu těžké se zbavit a léčba je časově i finančně náročná. Než do vody vejdete, pečlivě taky prozkoumejte její dno (pokud je na dosah), jestli na něm nečíhají ostré kameny, o které si chlupáč může poranit tlapky. Tip: Polštářky na tlapkách umí opravdu hodně krvácet. K vodě si raději berte s sebou desinfekci a pružný obvaz tzv. koban, nikdy nevíte, co se může stát. V takovém případě se neztratí ani botička, která tlapku ochrání. Protože určitě budete potřebovat dojít úspěšně domů. Vodní hrátkyZahrada a hadice je nejlepší zábava pro mnohé majitele hyperaktivních borderek nebo bull plemen. Chytat vodu a skákat v odlescích jemné duhy dokážou tato plemena (a i spousta jiných) opravdu dlouho. Problém číhá v tom, když se v zápalu hry nalokají vody až příliš. Nepoznají, kdy mají dost. Prostě se dobře baví. Pak ale můžou začít být malátní, unavení, dezorientovaní, můžou zvracet, kroutit se v křeči. To jsou jasné příznaky nastupující intoxikace vodou. Není čas ztrácet důležité vteřiny, okamžitě vyrazte k veterináři. Nadmíra vody v organismu totiž mění tlak v buňkách a může dojít k otoku mozku, který bývá smrtelný. Raději se snažte nic nepřehánět a přívod vody včas vypnout. Jako rychlá pomoc, než dorazíte k veterináři, může fungovat doplnění elektrolytů (např. Nutrisal v troše vody), kdy se začne upravovat tlak v buňkách zpátky. Tip: Jestli chcete dopřát psovi bazén, pořiďte mu raději vlastní, psí. U lidských klasických bazénů si chlupáče dobře hlídejte, většinou z nich neumějí totiž odejít a nakonec se můžou utopit vyčerpáním! Nenechávejte proto psa u bazénu o samotě a bez dozoru. A co u moře?Někteří psi mají to štěstí, že se za život podívají se svým páníčkem i k moři. Mořská voda umí být pro lidi léčivá, pro psy už o něco méně. Pokud se jí hodně napijí, může to znamenat zažívací problémy, zvracení a průjem. Zbytky soli taky nedělají dobrotu v kožichu a po koupeli v moři je dobré parťákovi dopřát opláchnutí sladkou vodou, aby jeho kůže netrpěla. Jak poznat přehřátíKdyž je slunce příliš, snadno se psí organismus začne přehřívat. Zejména v dopravních prostředcích, kde teplota rychleji stoupá na neúnosnou míru. Je to způsobeno i tím, že pes nemá klasické potní žlázy a neumí se potit, tedy ochlazovat odpařováním vody. Jeho jedinou možností je ochlazovat se vdechováním vzduchu přes vlhký jazyk. Jakmile venkovní teplota stoupne nad 25°C, nestačí už jim k ochlazování to. Pes začne dýchat ztěžka, má suchý a teplý čenich, skleněný pohled, zarudlé oči, je  apatický. V takovou chvíli je důležité co nejdříve umístit psa do stínu a ochlazovat jej od tlapek. Ideální je přiložit navlhčený ručník. Náhlým politím studenou vodou mu způsobíte šok, který všechno jenom zhorší! Pomůže taky něčím psa ovívat a nabídnout mu posléze vodu k pití. Pak co nejdříve vyhledejte pomoc veterináře. Psí plavecJsou psi, kteří vodu milují, a pak jsou ti, kteří se bojí opustit bezpečí dna. V obou případech byste měli parťákovi pořídit plovací vestu, pohodlnou a bezpečnou. Plavání totiž spotřebuje velké množství energie a kdo není trénovaný vodomil, můžou mu snadno uprostřed jezera dojít síly. Neriskujte. S plovací vestou se nakonec bezstarostně naučí plavat i psi, kteří se vody bojí. Jak ještě psa zchladit?Kromě blahodárné vody poskytne parťákovi ochlazení i třeba chladící podložka. Tu ale nikdy nedávejte do kenelky nebo malých prostorů. Pes musí mít možnost volby, zda si chce lehnout a chladit se nebo chce být mimo podložku. Ve vyhřáté domácnosti někdy pomáhá přehodit také vlhký ručník přes větrák nebo můžete zkusit mražené psí lízací podložky. Hlavní je vedra ve zdraví přečkat. S vodou není radno si zahrávat a velmi snadno se to může zvrtnout. Užívejte si všeho s mírou, abyste si léto mohli vychutnávat v klidu bok po boku a bez starostí.   

Dovolená se psemSpolečné zážitky s parťákem jsou k nezaplacení. Jestli se chystáte na dovolenou se psem nebo rovnou celou psí smečkou, pohlídejte si, na co si dát v zahraničí pozor. Poradíme taky, na co nezapomenout. Cestování po ČeskuPokud plánujete výlet hezky česky, je tu plno „dogfriendly“ míst. Ať už vás lákají hory nebo kouty velkoměst. Nejaktuálnější seznam hotelů a přátelských lokalit vám poradí nadšenci ve skupinách o cestování se psem na sociálních sítích. Vždy se ještě předem ujistěte při samotné rezervaci pobytu, že ubytují i psa a za kolik. Pojedete vlakem? Dobře prozkoumejte, který dopravce přepravuje psy. Někteří totiž nepovolují větší čtyřnohé parťáky a rotvajlera do tašky rozhodně nedáte. Vždy byste měli mít pro psa vhodný náhubek, ve kterém se bude cítit po dobu cesty pohodlně (rozhodně ne fixační náhubek!). Do vlaku se hodí i deka nebo třeba polštář do přepravky (nebo přímo přepravka). Aby chlupáč věděl, kde je jeho místo a měl klidný prostor pro odpočinek. CyklodovolenáJste sportovně založení? Vyrazte na putovní cestu po Česku! Určitě ale budete potřebovat vozík za kolo. Pokud totiž nemáte závodního huskyho, dříve nebo později by ho z běhu vedle kola mohly bolet tlapky a trpět jeho polštářky. Rozvrhněte trasu raději po menších úsecích, kde si všichni nakonec dostatečně odpočinete. Zážitky za hranicemiMálokomu se ale chce sedět doma. Není nic jednoduššího, než vyrazit autem po EU. Potřebujete mít od veterináře vystavený pet pas, platné očkování na vzteklinu starší 3 týdnů, ale ne starší než 1 rok a fungující čip. Pozor pouze pokud máte více jak 5 psů. To už budete potřebovat povolení pro cestu v rámci soutěže nebo výstavy, aby vás za hranicemi náhodně nezastavili jako množitele. Předem se poinformujte na webech jednotlivých velvyslanectví, kde najdete, jaká jsou v které zemi pravidla. Francie a Německo například nemají rádi bull plemena bez pp a nemusí je pustit přes hranice (nebo je i poslat do karantény). V Rusku neradi vidí rotvajlery. A ve Finsku nedovolují všechna plemena, pocházející z vlka. Autem se psemMyslete na bezpečnost a psa bezpečně připoutejte speciálním autopásem. Buď za postroj, nebo v kenelce na sedadlech, nebo v kufru auta odděleného od zbytku vozu přepážkou. Pokud snáší váš parťák jízdu autem hůře, je lepší zvolit přepravku, přes kterou přehodíte deku. Pes se tak může cítit víc v bezpečí. Určitě zkuste uklidňující medikamenty, aby cestou tolik netrpěl. Ať už aromaterapii, bachovy kapky, něco silnějšího po dohodě s veterinářem nebo postupný návyk několik týdnů před cestou Pozor na úžeh! Když na psa po dobu cesty hodně svítí slunce, může u něj dojít k úžehu. A to i přesto, že v autě dobře větráte nebo máte zapnutou klimatizaci. Letadlem za zážitkyJsou místa, kam autem nedojete. Můžete zkusit letadlo. Jen se dobře informujte, jak která letecká společnost přepravuje psy. Většina společností nedovoluje psy na palubě, pouze ve standardizované přepravce nákladového prostoru. Taková přepravka musí splňovat normy certifikace IATA, jako třeba vyměnitelnou vodu bez otevření dvířek. Personálu letadla vždy oznamte, že máte vzadu čtyřnohého parťáka, aby na něj dohlédli a hlídali mu tam teplotu a tlak. Letenku pro chlupáče kupujte raději telefonicky, webové rezervační systémy ji neumí zarezervovat. Pro menší stres u parťáka hledejte lety bez přestupů. A nebo vyberte dva lety s větší pauzou mezi nimi, ať při přestupu psa zkontrolujete a můžete vyvenčit. Tip pro vás: Chystáte se k moři? Přibalte i ošetřující přípravky na kůži a srst psa (pokud se bude koupat v moři) a hodit by se vám mohla i plovací vesta. Co sbalit na cesty?Je pár věcí, které by vám nikdy neměly chybět. Samozřejmostí je krmivo (u barfařů nejčastěji sušené náhražky nebo dočasně pytel granulí). Taky cestovní miska na vodu a lahev s vodou. Nezapomeňte na lékárničku první pomoci pro psa. Měla by obsahovat: -        něco na průjem -        ošetření na tlapky -        desinfekci -        obvazy -        léky na zmírnění alergie (kdyby se objevila) -        kapky do očí a uší. -        Vhodná jsou také antiparazitika. Určitě si z dovolené nechcete přivézt nezvané hosty nebo nějakou zákeřnou nemoc. Skvělé je mít pro parťáka taky pelíšek, matraci nebo deku. Hodit se bude hračka na uklidnění a pro zábavu při odpočinku. A samozřejmě pevné vodítko a pohodlný postroj nebo i obojek. V ideálním případě zvolte takové vybavení, na kterém je vyšité jméno psa a telefon s mezinárodní předvolbou ČR na vás, aby se chlupáč snadno vrátil k vám, kdyby se v cizině někde zatoulal. Tipy na závěr: ✔ Před cestou do zahraničí si zkontrolujte platnost očkování a čip vašeho parťáka ✔ Pečlivě prostudujte, co požadují v které zemi, ideálně na konzulátu ✔ Po Česku i do zahraničí byste s sebou měli mít dobře vybavenou lékárničku pro psa ✔ Nezapomeňte na pevné vodítko a postroj/obojek s vyšitým kontaktem v mezinárodním formátu pro případ, že se pes zaběhne

Co dělat, aby se z vašeho psa nestal útulkáč nebo toulavý pes? I když uděláme maximum, občas můžou přijít chvíle, kdy se pes prostě zaběhne. Ať už je na vině petarda, srna nebo hárající fena (pro lásku jsou psi opravdu mistry útěku). Poradíme, jak zabezpečit, aby si nakonec vždy našel cestu domů. Povinné čipování psů Od roku 2020 je v Česku platné povinné čipování. Cílem nařízení byla snaha snížit počet toulavých psů, jejichž majitel je neznámý. Ale díky tomu, že zatím nefunguje centralizovaný registr čipů, je v tom pořád tak trochu zmatek. Navíc stále existují množitelé psů, kteří v životě neviděli veterináře, natož čip.  I s čipem však nemáte vyhráno. V případě, že se pes zaběhne, policie přijede na místo jen pokud je možné ho „zadržet“. Teprve pak zkontrolují čtečkou číslo čipu a když se trefí do registru, kam jste ho zaevidovali, zavolají vám, ať si pro psa přijedete. Jinak skončí v útulku. Pojistěte si i jinak, aby se váš chlupáč co nejdříve vrátil zpět k vám. Cinkající známky s adresou Některá města po zaevidování psa dávají majitelům známky s  číslem a názvem obce. Můžou sloužit jako vodítko k návratu domů. Známku si ale taky lze nechat vygravírovat na přání, kde jednoduše uvedete jméno psa a kontakt na vás. Sehnat se dají i nejrůznější miniaturní schránky na obojek, do kterých můžete adresu uložit, ale vždy je tady riziko, že se z obojku utrhnou a pes bude cestu domů hledat složitě. Kontakt, který se neztratí Před 14 lety se zakladatelce 4dox zaběhl její milovaný pes. Následovaly chvíle hrůzy, kdy byl v nebezpečí, a ona věděla, že už to nikdy nechce zažít. Proto vznikl 4dox, který se postará o dokonalé označení vašeho čtyřnohého miláčka, aby jasně každý věděl, kam patří a mohl se vrátit domů. Štítek na cestu domů Naše označení váš chlupáč z obojku či postroje neztratí. Vaše telefonní číslo a jméno psa vyšijeme na info štítek tak, aby údaje nešly přehlédnout. Uvidí ho pracovníci útulku, stejně jako kolemjdoucí, kteří tuláka třeba jen na chvíli uvidí probíhat. Neodvolte, aby se z vašeho čtyřnohého přítele stal útulkáč nebo toulavý pes. Pomozte mu vrátit se vždy tam, kam patří. Domů.

Moderní výcvik psů se točí okolo odměn. Nejeden majitel psa se tak trápí hledáním té nejlepší. Chcete něco vědět? Žádná univerzální nejlepší odměna není. Pro každého psa to bude něco jiného. A co víc, pro většinu psů se tato nejlepší odměna bude často měnit. On i ten nejlepší pamlsek, nejlepší hra či jiná skvělá odměna po čase omrzí. Proto, pokud bych vám měla doporučit nějakou odměnu, řekla bych: „Buďte kreativní.“ Všímejte si, co má váš pes rád, co by ho mohlo potěšit. U pamlsků se nespoléhejte jen na ty komerčně vyráběné. Zkuste také vařené maso, vnitřnosti, konzervy smíchané s granulemi, tvrdý sýr… Nemusíte je psu také pouze podávat. Můžete mu je hodit, nebo odhodit na zem tak, aby je musel hledat. Můžete je sevřít v dlani a nechat psa pár vteřin ruku honit, jako by honil myš. U hraček je to někdy ještě těžší. Nejprve totiž musíte psa zvyknout, že si společně venku hrajete. U štěňat to nebývá problém, během dospívání si ale mnoho majitelů se psem venku hrát přestává a později je velmi těžké hračkou odměnit. Je to ale pouze věcí tréninku. Hraček je dnes na trhu nepřeberné množství a i zde platí, že každý pes ocení něco jiného. Většina lidí ale ocení především dlouhé provazy, se kterými zvládne přetahování bez zbytečného ohýbání. Seženete je navíc v různých provedeních včetně přidané hračky s pískátkem nebo zapletené králičí kůže. Ale i v házecích hračkách je velký výběr a něco se najde pro každého psa. To ale samozřejmě nejsou jediné odměny, které lze použít. Mnoho psů ocení také opravdu vřelou, srdečnou pochvalu, nebo pomazlení. Pozor ale, nesmí to být odbyté. Musíte psu udělat skutečnou radost. Většina psů ocení také vaši aktivitu. Popoběhnout spolu se psem, schovat se mu za strom, dát mu možnost provést oblíbený trik. Odměny najdete také kolem vás. Zkuste psu ukázat žábu. (Jen ho nenechte jí ublížit.) To většinu psů nadchne. Nechte ho skočit do rybníka, či hrabat myši. Pusťte ho za odměnu chvíli na volno, nebo ho nechte vyběhnout za psím kamarádem. A především buďte kreativní! Hledejte, všímejte si, zkoušejte. A střídejte. Pro mnoho psů není ani tak důležité to, jakou odměnu použijete, ale zda je dokážete překvapit.

Slyšeli jste již o Flavonoidech nebo také Bioflavonoidech či vitaminu P? Možná ano, možná ne. Bioflavonoidy mají mnoho pozitivních účinků, působí jako antioxidanty (čímž posilují celkový organismus) a zároveň mají vliv též na ochranu pružnosti cév. Vítaným doplňkem stravy jsou zejména při rekonvalescencích, v období chřipek, nebo například na podporu imunity během podzimu a jara. Obzvláště v těchto časech, rizika onemocnění Covid-19 je potřeba pracovat na podpoře imunity. Avšak nejen u lidí, ale také u pejsků. Stejně jako lidé, tak i psi jsou náchylní k oslabení imunity, získání různých typů viróz (např. i Covid-19 byl popisován u některých pejsků), proto je dobré podpořit zdraví organismu prostřednictvím kvalitního krmiva či doplňků. Ale zpět k flavonoidům. Co to vlastně je a kde se berou? Flavonoidy jsou látky rostlinného původu, nalezneme je tedy téměř ve všech rostlinných buňkách. Jejich velké množství bylo popisováno v citrusových plodech (např. grapefruit), plodech šípku, olivovém oleji a ostropestřeci mariánském. Bioflavonoidy jsou popisovány jako nejúčinnější antioxidanty rostlinné říše. Díky svému antioxidačnímu efektu napomáhají ochránit organismus před působením volných radikálů a zabránit tak poškození životně důležitých látek jako jsou bílkoviny a tuky, se kterými radikály jinak reagují a ničí je. Pokud budete hledat krmivo s obsahem těchto látek, zvažte například tato: Značka Bon Appetit – krmiva obsahují výtažky z grapefruitových semínek a dále olivový olej Značka Wolf´s Mountain – krmiva obsahují ostropestřec mariánský

Tuky v krmivu jsou velmi důležitým zdrojem energie. Vedle toho jsou I nositelem chuti, takže je jasné, že mlsným kočičkám bude chutnat více krmivo s vyšším obsahem tuků, než light verze, která má tuků méně. Dejte pozor na krmiva, kde je tuků moc. Pokud kočka dostává krmivo s vysokým obsahem tuků a ještě k tomu je méně aktivní, hrozí zde riziko tloustnutí až obezity a následných zdravotních obtíží. V neposlední řadě jsou v krmivu k nalezení sacharidy, kam spadá i vláknina. Vláknina má příznivý vliv na průchod tráveniny trávicím traktem, formování výkalů, je vhodným pomocníkem při prevenci proti chlupovým bezoárům a take působá mechanické nasycení trávicího traktu, takže její vyšší podíl naleznete opět například v krmivech pro kastrované či obézní kočky. A nezapomínejme na popeloviny. Co to vlastně je? Termín “popeloviny” nám udává obsah minerálních látek v krmivu, nikoli příměs, která by byla vymetena z komínů či z ulice a dodávána do krmiv. Spadá sem tedy například obsah vápníku, fosforu, hořčíku aj.

Na každém obalu krmiva nalezneme slůvko „popel“. Ne jednoho z nás napadlo, proč se do krmiva vlastně takový popel přidává? Chtějí na nás  výrobci krmiv ušetřit, přidávají do krmiv zbytky v rámci výroby, nebo jim rovnou kominíci prodávají saze vymetené z komínů? Či jak to tedy vlastně je? Každý jsme se s tímto termínem někdy setkali a zarazilo nás to, nicméně nakonec jsme to přešli mávnutím rukou a řekli si, že když se tato hodnota objevuje všude, nebude asi nijak nebezpečná a krmivo jsme koupili. Jen málo z nás si poté doma sedlo a začalo „googlit“, co to vlastně ten popel je. Vy, kteří víte = BINGO. A vám, kteří s tímto slůvkem ještě nemáte úplně jasno, pokusíme se vám termín objasnit.  „Popel, hrubý popel aj.“, je termín, který nám říká, kolik minerálních látek je v krmivu obsaženo. A proč tedy popel? Je to prosté. Hodnota minerálních látek se získává po úplném spálení určitého množství krmiva. Jak všichni víme, železo v běžném ohýnku nespálíme. A proto ani další minerální látky nejsou spalitelné. Proto, když si vezmeme například 100 g granulí, necháme je spálit (při jasně  daných podmínkách – viz. níže*) a po spálení nám zůstane 7 g popela, obsahuje krmivo 7% popelovin (tato hodnota se poté uvádí na obal). Co lze do popela tedy zařadit? Například již zmiňované železo, ale i vápník, sodík fosfor, měď a další minerální látky. Na závěr lze tedy říci, že popel se do krmiva nepřidává, ale je součástí použitých surovin v krmivu. A stejně jako na obsah bílkovin bychom tedy měli koukat na obsah popelovin, který by neměl být nijak vysoký, ale ani nízký (kolem 6 – 8% je dnes nejčastější hodnota). * stanovení probíhá bezplamenným spálením vzorku v keramickém kelímku. Nejprve dojde k usušení vzorku při teplotě 103°C po dobu 24 hod. a následně jeho spálení při teplotě 550°C. Spalování probíhá tak dlouho, dokud vzorek nemá světle šedou až bílou barvu = vzhled popel a odtud i název „popeloviny“. 

Psí puberta je věc, která potrápí nejednoho majitele. Z roztomilého štěňátka je najednou nohatý dlouhán, kterého jako by vám někdo vyměnil. Neposlouchá, zlobí, utíká… Ale musí to tak být? Předně je potřeba si říci, že puberta je přirozenou součástí vývoje psích i lidských jedinců. A jako takovou je potřeba ji brát. Jako přirozenou. V naší kultuře bývá puberta často považována za něco špatného a obtěžujícího. A nezáleží, zda přitom mluvíme o dětech, či psech. Jsou to „nevychovaní puberťáci, mlátí s nimi hormony a už by se měli laskavě uklidnit!“ Kolikrát jste něco z toho slyšeli, nebo dokonce sami použili? Pokud ale o pubertě budeme smýšlet takto, bude to pro nás opravdové utrpění. A bude to opravdové utrpění i pro našeho psa. Já si z vlastní puberty vzpomínám na dva výrazné momenty. Ten první přišel hned na začátku. Jela jsem autobusem domů ze školy a přemýšlela o všem, co se dnes ve škole událo, co kdo řekl, jak to asi myslel, co bude, až přijdu domů… A pak jsem si řekla: „A dost! Proč o tom furt přemýšlíš? Poslední dobou neustále o všem přemýšlíš! Vždyť to byla taková pohoda, když jsi o ničem nepřemýšlela a brala věci tak, jak přišly.“ No jo, říkat jsem si to mohla, ale už nikdy to nebylo jako dřív. V určitém věku prostě přijde puberta, hormony začnou pracovat a vše je nové, jiné, složité… Druhým momentem byla hádka s mamkou. Poslala mě s odpadkovým košem a já se rozčílila, že s ním chodím stále jen já a sestra si vždy najde výmluvu. Fakt jsem vypěnila, řvala jsem na ni a - no, měla jsem to, co asi všichni nazveme „pubertálním výstupem.“ A víte co? Cítila jsem se hrozně! Já se tak chovat nechtěla. Nechtěla jsem řešit takové kraviny, nechtěla jsem křičet, nechtěla jsem, aby mi stoupl tlak, vyplavily se stresové hormony. Bylo to vše hrozně nepříjemné po psychické i fyzické stránce. Navíc se výstup odehrál na chodbě panelového domu a já skončila s tím, že jsem musela utéct o patro výš, sednout si na schody, brečet a čekat, až se mi stresové hormony dostanou zase do nějakých přijatelných mezí. Nechtěla jsem, aby mě každý slyšel, aby mě viděli ti, co vyjdou ven. Ale nedokázala jsem v té chvíli jednat jinak. My ale většinou nepřemýšlíme, jak se dotyčný cítí a proč jedná tak, jak jedná. My vidíme jen to, že je to pro nás obtěžující. Že s ním „mlátí puberta“. Psi jsou na tom stejně jako lidé. Oni si nemohou vybrat, zda pubertu mít budou nebo nebudou a ani to, jak přesně bude probíhat. V určitém věku se v jejich těle začínají objevovat hormony, tělo na ně začíná reagovat, vše je najednou jiné a často velmi složité. Takže to, že se k této jeho změně budete stavět odmítavě a pohrdavě ničemu nepomůžete. Naopak tím akorát prohlubujete propast vznikající mezi vámi. Já vím, že je to se psy v pubertě těžké. Ohluchnou, přestanou reagovat na povely a chovají se často naprosto nepředvídatelně. Ale zkuste se moc nerozčilovat. Místo toho s tím počítejte. Psa si zajistěte vodítkem či dlouhou šňůrou. Předejdete tak mnoha problémům a nepříjemnostem. A buďte trpěliví. To neznamená čekat, až to všechno přejde. Trénujte dál, hledejte nové způsoby motivace, zvykejte psa na rozptýlení, ale buďte u toho trpěliví. Pes vám nedělá naschvály. Dělá jen to, co dělá. Co je pro něj přirozené. U fen často dochází k obrovskému zklidnění po prvním či druhém hárání. U psů to tak snadné nebývá. Ale celkově nejlepších změn v chování se dočkáte až s dospělostí. Až se pes srovná se svým tělem, hlavou i světem kolem něj. A to není něco, co by přišlo za pár týdnů nebo za pár měsíců. Ale v závislosti na plemeni je to otázka několika let. Do té doby buďte trpěliví a soustřeďte se na to, jak skvělý ten váš pes je. Jak parádního v něm máte parťáka. I když se právě zdá, že jste pro něj tím nejposlednějším na světě. A především mu buďte oporou. Ukažte mu svět a dejte mu prostor dělat chyby. Mějte pochopení. Nespěchejte na světové výkony. Pubertu jsme měli všichni, tak ji dopřejme i našim psům. Vychovávejte je, trénujte, bez toho se nic nezmění ani s dospělostí. Ale buďte trpěliví a předvídejte i nepředvídatelné. To je to nejlepší, co můžete s psí pubertou udělat.